Sblížení

 

  

Za pozemským závojem stmívání

se nachází mnou neobjevená země.

Je to jarní paprsek dopadající

a tancující na půdě, kůži, lemmě.

 

Chtěla jsem ho chytit, leč ztratil se.

Tam někde v podprostoru vnímání

mezi synapsemi a v čase.

Naše láska je večeří, snídaní.

 

Ty jsi přece mým jediným Sluncem,

pravou skutečností, nejvyšším nebem.

Sblížení dvou těl hřeje na duši

a při polibku mám husí kůži.

 

Za oponou levandulové svíčky

se na protější zdi mihotají stíny.

Letmých doteků nemám nikdy dost

a ve tvých rukou taji jako vosk.