Podzimní

Sedíš na kapce deště,

když propadává kolem.

Vidím tě na pavučině,

i slyším volání srdce.

Jsi to ty, vždy‘s to byl ty.

Cítím tvé já v éteru,

za ostrými rohy merkaby.

Stojíš na vrcholu kráteru.

Pozoruješ, jak plyne náš svět.

Jak moc se mění. Ne, spíše ne!

A já? Letím si na pampelišce.

Jsem pouhopouhý podzimní květ.