Přemístit skálu
a dát jí do vnitrobloku.
V zimnici přikrýt
a zalepit rozpraskanou nohu
i přežít uvnitř
miliónu bolů.
V mlze vidět čistě
a puls stavit do emoce.
Co dále?
Ať vyhrává filozofie porozumění
a kéž dva osudy
v tentýž se změní
a zůstanou i po zamilování,
když přijde vystřízlivění.
Navěky jako malba renesance,
co zpívá i po skonu autora
věčně i hladce.
Jmenuji autory,
co rádi malovaly
krásné oblé tvary.
Pohled pro oko
i po staletí stále baví.
Pozor.
Galerie k citu svádí.
Úsměv i múza se tu klaní.
Romeo i JULIE zpívá
a Řím je plný.
Je to nádherně napsáno, milá Jitušenko :)*
Láska umí opravdu divy - je to fantastická síla, která se v nás skrývá a když se najde ta pravá polovina celku - je to famózní - absolutně nepopsatelně nádherné :)
Přeji ji nalézt nám všem :)
Měj se kouzelně :)*
24.10.2023 12:53:06 | Ondra
Děkuji za podporu básně a když se píše o tématu příjemném, ať je všem krásně.
24.10.2023 12:56:24 | mkinka
Zvlášť úvodní sloka, fakt skvělá Jituš.
A někdy zas, bych tu skálu nechala i volně jako solitéra, některé by v tom vnitrobloku mohly začít tráchnivět :-)
24.10.2023 12:10:42 | Vivien
Mkinečko - naprosto mi udělala radost. Jé úchvatná! Srdce hoří ještě víc :-)))
Souzním.
Měj se nádherně!
24.10.2023 11:58:39 | Venuše nad ránem