Anotace: Kdysi jsem došel k myšlence, že člověk, který skutečně miluje, nemusí činit nic dalšího, což mi vnuklo nápad, že jeden z možných konců světa může být ten, kde se všichni naučí milovat. To by se ale nejspíš musela láska stát nějakou nákazou...
Byl nebyl jeden zajímavý svět,
kde žil všelijaký možný lid,
jenž shůry měl dáno padat i spět,
milovat, zabíjet se, také nenávidět.
I všechno se tam dělo dokola
jako nějaká vtipná hra;
chybělo tam lásky kopce,
zatímco tam přebývala pokora.
Možná by ten svět žil stále,
kdyby neřekli si oni dost,
nechtěli v hněvu žíti dále,
nýbrž míti jenom radost.
Všichni náhle počali milovat
kolem sebe celičký ten svět,
ve kterém nebylo kam se hnát;
k zániku jejich začalo se schylovat.
Absurdní hry ukončeny byly,
když ve všem náhle byla láska,
která nenutila lidi cosi dělat,
která stačila, aby oni jenom žili.
A tak zanikla ta podivná říše,
všichni tam zemřeli šťastně,
až na posledních pár, třeba Ježíše,
ti zemřeli až zde, na Novém světě.