"Proč bys měl zapomínat?"

Snad jen pro to,

abych si mohl zase vzpomenout.

Na chvíli, kdy jsem Tě mohl největší niternosti vnímat

a pak nakonec v tom opojení zapomenout.

 

"Já chci ať si mě pamatajues napořád a ať jsme přátelé. "

 

Promiň, dojala mě tvá věta.

Teď chytám tužku nesměle a chci tě v písmenech obejmout.

Zůstaneš mi ve věčnosti každého mého světa. 

Do představ se dívám, sním. 

A i když nic hmotného nemám v sobě to nejcennější nosím.

Lásku života.

Vždyť co neodvane vítr odnese voda

a jediné co máme všichni jsou pocity.

Chraňme je, prosim žádné laciné gesta a slova. 

Jenomže kde jsi ty? 

Jsem jak bez not osnova.

Potom zase,  jak napočátku ty stejné city co nechám vždy vzplanout. 

Ne..stop....psssst musí hned uhasnout v tichosti té lásky tajné...

Nevadí. 

klidně si spolu spřízněná na schovku dál hrajme. 

Vážím si.

Ty chvilky, jež si pro vzájemné pohlazeni vždy najdeme. 

I když se schovávají.

Deset dvacet za sebe.