Kolébala jsem v náručí
všechna svá děťátka
Pořád křičela
A já plakala
Že mé mléko je bez chuti
A nikdo nepije smutnou krev
Ani když je z pěkného těla
V horečce zahlédla jsem
přízrak cizího muže
Tělo bez hlavy
Chtění bez klína
Výměšky touhy
odkapávající z čela
té stejné postele
Ptal se
Jak dlouho ležím
A pak jak kypřit půdu
Aby plodily záhony
Klidný a smířený
S délkou čekání
A Tys otvíral zásuvky
Hledal důkazy příkoří
A já jen ležela...
Na to nejsou slova. Všechna jsi je použila. Tak jen ohromen snad mohu říci.
23.11.2023 20:07:48 | Jan Kacíř