Zření stínu...

Opět vidím ten pokoj
Do něhož jsem s Tebou chodil
Lámat chléb naší touhy
A Tvá svlečená bdělost
Splývala za svítání s mizejícími hvězdami...

Když přicházelas
Všechny bárky odplouvaly
Bouře před nimi ustupovala
Jediná vlna odhalovala temné květy
A jejich třpyt dopadal na Tvůj klín...

Byli jsme stínem
Ale ve stínu na to zapomínali...