Na mořském břehu
… z bělostné pěny …
povstala víla…
…. jako jitřní moře,
oči se jí smály…
modře…
Na nabídku rámě…
jen vyšla na břeh,
neřekla…
… ne…
… její bosé stopy,
nutí zrak pokaždé…
do písku…
… sklopit…
i pozvednout hned,
když pod sluncem španělským,
zrají její vlasy…
zrají… jak…
med.
Zářivé lastury
za rty v barvě růží,
pohled můj…
přivábí…
i sůl v hladké kůži…
Ať bez její krásy vlny mě…
smetou… až na dno nejhlubší,
kde…
chaluhy…
kvetou
... i Botticelli by zajásal... Děkuji, JT
19.01.2024 18:52:43 | mravenec
Povstala z pěny něha ...
19.01.2024 14:43:28 | básněnka
Opět nádherná:-)*
18.01.2024 23:11:11 | cappuccinogirl
... ano? Tak to děkuji, JT
18.01.2024 23:11:53 | mravenec
chtěla bych je vidět, ty květy...
18.01.2024 22:59:27 | Sonador