Padající Slunce

 

 

Svět bez paprsků není

a bez hladiny vodní

nemůžeme žít,

nemůžeme snít.

 

Svět bez lásky trne,

živá duše vyschne,

nakonec zemře

sama v koutě.

 

Jsem teď promrzlá smutkem,

zklamaná celým světem

a ty jsi vždy ten,

který přináší den.

 

Naději všem těm lidem,

když je potřeba, přijdeš.

Zpoza závoje mraků,

v polích Vlčích máků

přicházíš neviděn.

 

Položíš ruce na tvář.

Pošeptáš kouzelná slůvka.

Chladná duše je hned tvá.

Kůže reaguje zprudka

jako oheň a voda.

 

Ledové ruce zebou,

a to padající Slunce

chytám do dlaní lehce,

když jsi se mnou.

 

Buď se mnou

na jednu noc.

 

Ještě jednu noc!