Návštěvnost
Stále Tě nacházím
Stále Tě nacházím
Hledám Tvou tvář
v podzimním listí
a nacházím ji
v každém lístečku.
Hledám Tvé doteky
v závanech větru
a brzy mi přináší
Tvoje pohlazení.
Hledám Tvůj hlas
v šumění stromů,
v ozvěnách rezonuje
a sametově konejší.
Hledám Tvé oči
mezi šedivými kameny
a zas a znovu
mě uhranují.
Hledám Tvou vůni
ve fialovém vřesu,
až ho převoníš
a cítím Tvou blízkost.
Je to už patnáct let
a stále Tě nacházím
každý den
ve všem.
(16.2.2024)
.jpg)
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskOči jsou kameny. On je tedy zkamenělý. Ještě ke všemu do šedi. Šeď je hrob všech barev. Je venku. Vyhozený z interiéru. Podzim je období opouštění, umírání. Není to ani podzim barev, poslední prozření karnevalu před smrtí. Vše je severské, strohé, přesné, funkční a především přísné, byť se to blíží dokonalosti. Nejsou zde žádné meze volnosti, žádný lascivní, veselý, prolhaný, bezstarostný, užvaněný hovor jihu.
Tvé texty jsou studnice výkladů, kdy působíš tak, že tyto výklady neznáš ani nevíš, kolik třeba prozrazuješ a jak jednoduše. Neříkám, že to tak je, ale že to tak působí.
Kam se poděl ten zapovězený svět veselí, barevných kůlů pro přivazování gondol, barevný karneval Rio de Janeira? Je to on, kdo v nich nyní setrvává a Tobě do nich zamezuje přístup?
Mohu to vzít i jinak: on tu není a po něm zbyly všechny ty exteriéry neživé přírody. I on, pokud nemůže být s Tebou, je uvržen do těchto chladných končin, které jsou velmi poetické, ale tak nějak sami pro sebe. Tato varianta je pravděpodobnější než ta druhá popsaná v předchozích odstavcích. Proč jí propůjčuješ poetičnost? Asi se v ní potřebuješ zabydlet, když Ti nic jiného, zřejmě, nezbývá. Není to špatně. Mnozí z nás nemají ani to.
18.02.2024 21:08:49 | Kaj
Jinak nevím, jak tvoří ostatní - asi mají nějakou konkrétní představu a hledají následně symboly, obrazy, které by v díle použily, aby tu představu co nejlépe vystihli. Já to mám naopak - přepadne mě nějaký silný pocit, vzpomínka, může to být jen záblesk, vteřinová emoce, výjev krátký, jak mrknutí oka, nemusí to být jen z reality, z minulosti, ale také třeba z knihy, z filmu, z mé fantazie, ze snu (vše je ale abstraktní, těžko uchopitelné), ale musí to být intenzivní, to se pak dere do reality a chce být zhmotněno, je to nutkání, musím se toho zbavit, dokud to nenapíšu, jinak se to vrací. Ale rozhodně neobtěžuje! :-) Vše spojené s tímto tvůrčím procesem je pro mě nabíjející, naplňující. A píšu "z fleku", v zápalu, bez přemýšlení, ty symboly a obrazy naskakují sami, nemusím nad nimi přemýšlet. Pak si to teprve přečtu a "doluštím", úplně dešifruju a vědomě, plně si uvědomím, co mi podvědomí řeklo. Občas tam jsou nějaké protichůdnosti, nebo nepřesnosti, to doladím už rozumově. No a je to, další báseň je na světě. Více méně jsi řekl, že skoro nevím, o čem píšu, nebo že to tak působí. Nevím, jestli to tak vnímají i ostatní, nikdo mi ještě nic podobného nenapsal. Spíš se setkávám s pochopením a to je úlevné, jak už jsem psala. Vím, proč použiju ten, či onen výraz a pozor, někdy jsem nucena něco trochu změnit, přizpůsobit, možná trošku oddálit od mé původní představy, a to třeba proto, že se v dílku něco vícekrát opakuje, nebo že to celkové dílko narušuje - tam už jde pak o čirou estetiku díla, hraní si se slovy, atd. Zabýváš se tím až přehnaně odborně z psychologického hlediska, až je to na škodu ;-)
19.02.2024 09:03:17 | NigarKalfa
Přesně vím, co píšu a co (o sobě) prozrazuju. Máš tohle téma symbolů opravdu do hloubky nastudované, ale někdy v tom hledáš zbytečné složitosti, nebo něco, co tam ani není. Poslední dobou jsem paradoxně potěšena z písmáku. Často se mi stává, že komentující napíší k mým dílkům tak neuvěřitelně trefné, výstižné komentáře - dělá mi neskutečně dobře, že mi tak rozumí a že to dílko pochopí přesně tak, jak jsem to myslela, jak to vnímám já. Pocit, který pak u mě převládá, je úleva. Že někdo se mnou sdílí stejný vnitřní svět, nebo že se na něj dokáže naladit.
19.02.2024 08:30:11 | NigarKalfa
Krásná
17.02.2024 18:07:55 | Kaj
spojka "a" je použitá vícekrát, ale nevadí navozuje to dojem pokračování a rovnosti vjemových smyslových obrazů v nichž milého nacházíme. Přírodní přirovnání jsou prastará a přesto stále zajímavá a chutná. "oči - mezi kameny - uhranují" to je krása. Podařená básnička o lásce a oddanosti.
16.02.2024 10:36:07 | Ezop
Děkuji za přečtení a za Tvůj upřímný názor ;-)
16.02.2024 10:39:22 | NigarKalfa
upřímně: šedivé kameny se mi zdály lepší, "promrzlé kameny" říkává liter
16.02.2024 10:42:12 | Ezop
Haha, to je přesně to, o čem píšeš v jednom Tvém příspěvku, jak jsem se teď dívala - čím divnější... :-D :-) Jsem si právě (za prvé) říkala, že šedivé kameny je moc omšelé... A pak (za druhé), že už tam mám "fialový vřes" a pak zase barva "šedivé kameny". Ale je pravda, že první, přirozeněji mě napadlo to "šedivé". Díky.
16.02.2024 10:47:12 | NigarKalfa
Barva nevadí, svět je barevný a nic si z toho nedělá. Použitím barev vytvoříš působivější dojem. :-))
16.02.2024 16:30:47 | Kan