Návštěvnost
Držíme se za ruce
Držíme se za ruce
Anotace: Budu ráda, když rovnou napíšete, jestli báseň zkrátit a vynechat pátou a šestou sloku (jsou sice čistě popisné, ale zase dokreslují atmosféru), nebo vše nechat tak, jak je, díky :-)
.
Komentáře (57)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskNaprosto není důvod měnit počet slok. Jednou jsi to napsala, protože jsi měla důvod. Pokud máš pochybnosti, choď kolem napsané básně, tř. týden, občas si ji přečti a pokud budeš, za sebe, spokojená, zveřejni ji. Začne žít svým životem, ale nikdy nenechej za sebe rozhodovat jiné. To je tvoje dílo, tvoje myšlenky, tvoje zkušenosti a pokud má tvoje zůstat, pak musí být celé tvoje. :-))
23.02.2024 19:25:21 | Kan
Děkuji za názor zase z jiného pohledu :-) Dávám své příspěvky souběžně ještě na jiné stránky a tam je konstruktivní kritika téměř samozřejmostí a řekla bych, že mi to dost pomohlo, když nechci psát pouze pro sebe, do šuplíku... Nejde o to se zalíbit ostatním, nebo přestat být autentický, ale prostě se jen díky ostatním vypilovat, zase se o něco ve psaní posunout. Příklad: když někdo třeba v próze používá příliš mnoho přirovnání, až to vlastně ubírá na spádu, brzdí děj a působí to tak na většinu čtenářů, kteří to dají vědět, myslím, že je třeba se nad tím zamyslet a vylepšit to, napravit, nic víc, nic míň :-) Některé své texty považuji za hotové a nepotřebuji s nimi radit, ani nad nimi nadále přemýšlet, některé ale ne :-)
26.02.2024 10:42:19 | NigarKalfa
Pak je to v pořádku. :-))
26.02.2024 11:05:10 | Kan
Jsem ráda, že se chápeme :-) :-)
26.02.2024 11:22:49 | NigarKalfa
PS: Dálnice není správné. Správná je spíš předehra. Má nejen zklidnit, ale navodit dojem pestrosti nadcházejícího. Proto je zde veškerá členitost, chutě, vůně, možnosti (a zároveň nic mužského).
20.02.2024 13:09:26 | Kaj
neměnil bych...
20.02.2024 12:35:10 | enigman
Díky za názor, asi to tak nechám, většinou je správné to, co člověka napadne jako první, přirozeně, bez přemýšlení...
20.02.2024 13:32:47 | NigarKalfa
KÝČ
Člověk ve stádiu očekávání, je v galerii (nebo na literu) zasažen případnými kýči jako žihadly.
Člověk propuštěný po dlouhém pobytu z nemocnice (nebo z ciziny) se kýčů chytá jako záchranného kruhu. Je vděčný, že tam tito průvodcové skutečně jsou tak, jak na ně ve svých představách v nemocnici vzpomínal. Podle mě je kýč i něco, co tu bylo, co už je překované a co se současní inovátoři snaží nahradit něčím novým. 6ádný kýč, když poprvé spatřil světlo světa, tedy kýčem nebyl. V tomto pojetí se podobá Jungovu stínu, který je dost důležitý.
Je i vodítkem pro člověka, který chce poznat sám sebe. Směřuje ke svým počátkům, setkává se sám se sebou v okamžiku, kdy poprvé věžičku uviděl, a tedy mu nemohla být kýčem podobně jako pisateli, který poprvé takto popsal město. Toto dítě se může ptát, jaký pocit z věžičky tehdy mělo.
Co se bude dít za dveřmi, je nám jen naznačeno. Ke dveřím se přibližujeme po dálnici města. Město je beze změn, tak, jak je chceme mít. Nechceme žádnou překážku na dálnici, abychom se co nejrychleji mohli dostat tam, kam toužíme - za dveře.
Prostor za dveřmi je zásadní. Je to pointa. Bez ní by město bylo popisováno úplně jinak. Ono by muselo nést děj, být zápletkou.
20.02.2024 12:16:15 | Kaj
A ještě k tomu kýči - do toho jsem se úplně zamotala, vzala jsem to příliš obšírně. Kýč je jednoduše řečeno prostě něco bezcenného, plytkého, příliš umělého, bijícího do očí na první pohled... Kdo má opravdu cit pro umění, kýč pozná, ať se to týká básně, módy, nebo třeba vybavení domova... Jinak ale samozřejmě i kýč se může líbit a někdy je v umění i záměrem jako provokace, třeba extravagantní módní přehlídka, nebo některé instalace Davida Černého - dle mě. Vidíš a zase jsem skončila u té relativnosti :-D Dost už radši :-)
21.02.2024 17:50:48 | NigarKalfa
A s tím kýčem je to ještě mnohem a mnohem složitější. Vezměme si třeba latinskoamerické, nebo turecké telenovely. Nám středoevropanům připadají většinou prostě kýčovité - přehnané, směšné. Ženy středního věku se u nich zase často zasní - to zas vypovídá už o úplně něčem jiném... Jak ale asi připadají samotným latinskoamerickým, či tureckým tvůrcům a jejich divákům? A cokoliv s romskou/cikánskou tématikou - knihy, filmy, jejich obydlí - to je samý patos, vášeň, hrdost, pýcha, krev - až kýč pro nás? A proč pro ně ne? Je to o mentalitě, povaze... Je to hlavně RELATIVNÍ? Poslední příklad - sleduju na FB skupinku, kde lidé dávají fotky svých maličkých prostorů k bydlení. Někteří mají své bytečky zařízeny z tak neuvěřitelných kusů levných cetek, z tak neuvěřitelných předmětů, pouťových, pozlacených - "vyloženě" kýčovitých, ale dohromady to působí tak originálně, tak výjimečně, že se takto vyzdobený, uspořádaný byt dá nazvat uměleckým dílem. Nevím už, co s tím dál... :-) :-)
20.02.2024 14:07:29 | NigarKalfa
A teď k tomu kýči - mnohokrát mě napadlo, že když bylo něco poprvé, první, kýč to nebyl. Když je dnes někdo výjimečně dobrý například v hudbě, stejně už bude vždycky připomínat někoho před ním, stejně bude už jen kopie, protože za ty stovky let už bylo opravdu vše řečeno, napsáno, složeno. Na druhou stranu nikdy žádný člověk nevymyslí úplně totožné dílo, takže já slovo kýč, nebo kopie nemám ráda, jsou to prostě jen obměny. Zas se vrátím ke své básni Silvie, která se zde líbila nejvíc. Na písmáku byla nazvána kýčem a že spojení "vlasy barvy skořice" už dávno použili staří Sumerové. A co jako? Určitě nenapsali úplně stejnou báseň jako já :-D A já tam prostě tu skořici chci, nechci napsat, že má oranžové vlasy jak osvětlení nočních reklam třeba :-D A já jsem navíc staromilec každým coulem. Mám ráda i určitý patos a archaismy a to je dneska zase kýč. Vypadla jsem prostě z jiné doby - buď někde z osmanského harému 16.toletí (proto i ta přezdívka zde :-D), nebo z Máchovy Prahy. Mám to holt v dnešním světě těžké, většinou mi nerozumí :-) A já mu taky ne :-)
20.02.2024 14:00:33 | NigarKalfa
Když už jsem si text konečně pořádně přečetl, dovolil jsem si ho přetextovat. udělal jsem to i někomu jinému a setkalo se to s nevolí. Tak se případně omlouvám. Je to spíš taková hrátka, při které se vytrácí poselství Tvého textu. Možná si to Tvůj text nezaslouží. nemá to ale být žádná karikatura, zesměšnění. Prostě mě to inspirovalo jako mě inspirují jiné věci. Na konci připojuji část textu Karla Kryla na velmi podobné téma. Ta je důležitější než ta moje.
Tvá pátá sloka se mi spolu se sněžítkem líbí možná nejvíc. Líbí se mi tam, jak barva svařeného vína jde dohromady s barvou větrníků. I fotka je barevně zajímavá (vyladěná ale asi ne).
Myslím, že v tuto chvíli jsem vyčerpal už opravdu všechno, co jsem k tomu schopen říct.
VE SNĚŽÍTKU ZAMILOVANOSTI
Únor a listopad
se drží za ruce
každý z jedné strany
svírá sněžítko zimy
Po zatřesení
socha z čelenky rozepjala křídla
roztočila vrtule větrníků
začala práškovat
Vločky moučkového cukru
začaly dopadat
do páření řeky
svařeného vína
Domy rozkročené podloubími
se zvedly od horké polévky
dívají se očima oken
jak si hrajeme na zvony
Sněžítko zamilovanosti
srdce náměstí
tluče do dveří
úkrytů před deštěm
Podobné téma od Karla Kryla:
Chodili okolo kostelních portálů,
ulice spěchaly odněkukd nikam,
míjeli neony večerních lokálů,
asi se divíte, proč to tu říkám,
dva lidé v ulici nebyli z Verony,
chodili okolo setmělých oken,
vzali se za ruce, hráli si na zvony,
hráli si na zvony a byli spolu.
Dva roky později v ulici sněžilo,
na ruce s prsteny padaly vločky,
vedli se pod paží, město je střežilo,
bílé jak kožíšek angorské kočky,
dvojice pomalu vešla pak do domu,
na okna vzápětí záclony spadly,
Verona vskutku už nechybí nikomu,
nechybí nikomu z těch, kdo jsou spolu.
21.02.2024 12:00:02 | Kaj
Kaji, upřímně nemám slov. Nevím, jestli tě tím spíš potěším, nebo spíš urazím, ale dle mě tvá nejhezčí báseň vůbec. A ani bych neřekla, že se u ní vytrácí poselství mého textu, všechny tři jsou podobné a ta má až na třetím stupínku..... Úplně si mě zastínil. Moje je více popisná, výpravná, tvoje je krásně abstraktní, plná fantazie. Klobouk dolů. I Kryl by ti ji určitě pochválil... (Dej ji klidně tady na liter - myslím na svůj profil a uvidíš, co ostatní.) Díky za ni, krásné čtení.
21.02.2024 17:25:00 | NigarKalfa
Pro Leonarda da Vinci nebyl žádný obraz hotový. Mně to hotové nepřipadá už jen proto, že se ptáš. Píšeš o tom, že jsou ty sloky popisné. Je v nich ale mnoho potenciálu pro akci. Především jsou tam větrníky uvězněné v pohybu. Je tam ale i zvonkohra.
Téma nabízí mužskou a ženskou odlišnost. Muži popisují cestu městem pomocí názvů hospod a ženy pomocí různých krámků, takže se vzájemně vůbec nemohou navigovat. Každý z nich vnímá jiné město.
Tvé psaní je velmi ženské. Myslím, že takový je i jeho cíl. Nevím, do jaké míry by jsi chtěla vydolovat kousek muže v sobě, případně zda by jsi se chtěla zeptat toho, kdo s Tebou městem prochází, co vidí on. Nevím, zda by Ti tento proces pomohl nebo věc naopak zesložitil, zkomplikoval.
Musela by jsi vymyslet, jak toto sdělení do textu citlivě zakomponovat, protože tak, jak to je, to je právě pěkným, čistým zaznamenáním té ženské poloviny.
Nepíšu to proto, že bych chtěl Tvůj problém vyřešit. Spíše mě zaujaly tvůrčí možnosti kompozice, kterou jsi nadhodila.
Upřímě si myslím, že je nemožné poctivě napsat mužskou a ženskou část dohromady, tak jak jim probíhají v hlavách při společném průchodu městem se všemi věcmi, které si přejí, aby se ten druhý nedozvěděl, za které se stydí.
Mám zážitek se svojí ženou. Procházeli jsme městem, o kterém jsem věděl, že je krásné a dlouho už jsem v něm nebyl. Přesto, že jsem měl se ženou dost naléhavých problémů k řešení, rozhodl jsem se je neotevírat, protože jsem věděl, že budu vtažen do bouřlivé diskuse, která způsobí, že se mi zatemní před očima do té míry, že město neuvidím. Choval jsem se proto příjemně a přátelsky, moji ženu to přeladilo a mnoho problémů se rozplynulo, takže jsem vlastně vykročili po téměř neznámé cestě, protože jinak zejména já stále něco zuřivě řeším. Nová cesta neřešením se před námi vinula městem.
V Tvém textu je zajímavé, že spolu postavy vůbec nekomunikují. Každá je ve městě sama a k setkání a ke komunikaci dojde až za dveřmi, kam se oba těší, kde je to lepší než ve městě.
Je jasné, že kdyby kominukovali, překročilo by to rámec básně a stalo by se to alespoň povídkou.
I tak mě připadá spojení části města s nějakou postavou zajímavá: Viz Máchova Praha nebo Máchovy Litoměřice. I kdyby se Mácha nahradil Tvým partnerem, i tak by to byla zase úplně jiná báseň.
Při čtení se vkrádá myšlenka, že za dveřmi je to sice lepší, ale zase podobnější než venku, kam člověk potřebuje vykročit pro všechny tvary věžiček, dezertů, vůně atd.
20.02.2024 11:56:12 | Kaj
A jak by spolu měli postavy v té básni komunikovat? Vždyť se drží za ruce! To je jedna z nejintimnějších komunikací, každé stisknutí, zachvění, pohlazení, vždyť jen ta fyzická přítomnost druhého, jeho holé kůže - dlaň v dlani... Pevně se držet za ruce a společně nasávat atmosféru historické části města, atmosféru romanticky pochmurného únoru a těšit se, kam se spolu vydají dále... Nic víc to není a přitom tak moc! A když je partner naladěný na stejnou vlnu, i když on je muž a já žena, můžeme to vše vnímat téměř totožně. Navíc tu fotku fotil on, ten z mé básně, opravdu přímo souvisí s tím zážitkem, který v básni popisuju a ta fotka vypadá atmosférou přesně jako moje vzpomínka v hlavě. Snad nemluvím o voze a ty o koze :-D ;-)
20.02.2024 13:44:45 | NigarKalfa
Kaji, díky za tak obsáhlé komentáře. Potřebovala bych si je pročíst 2X a hlavně v klidu... Tak aspoň něco k tomu co nejstručněji. Jak mnozí zde i na písmáku psali, že tam cítí lásku, tak mě to potěšilo, ptž o to hlavně mi šlo. I když je tam popsáno především město, podstatné tam je to "držíme se za ruce", proto se tak báseň i jmenuje. Několik jednotlivců to tak ale nevidělo a vnímali to spíš hlavně jako popis města a tu lásku tam tak nějak okrajově. Vidíš, jak rozličné je vnímání lidí. Pro mě je správně to první. U některých básní vím, že jsou hotové a dál nad nimi nepřemýšlím, tady prostě ne. Popisné sloky pátá a šestá by šly vynechat, stačilo by přidat do třetí sloky ke krámkům ještě kavárny a bylo by tím naznačeno vlastně vše, co rozvíjím dál - horké polévky a voňavé kávy by každému už naskočily automaticky. Proto je to tak nerozhodné - pro polovinu lidí je lepší zkrácená verze, pro polovinu původní, v pořádku jsou asi obě. Teď se rozhodnu podle sebe, jak to cítím já. Je to procházka městem, kdy dva zamilovaní lidé jdou mlčky a vnímají tu atmosféru místa (jakéhokoliv). Je úplně jedno, kde jsou, drží se za ruce, cítí teplo a energii toho druhého, cítí brnění v dlaních a to stačí. To je to podstatné, zásadní, stěžejní na celé procházce, na celé básni. A je úplně jedno, kam se uchýlí (třeba do toho Elektra :-D) - v hospůdce nad horkým svařákem můžou třeba začít živě diskutovat a třeba taky ne, to opět není podstatné, podstatné je, že tak, či onak, budou se pod stolem jistojistě držet za ruce... A to stačí.
20.02.2024 13:31:55 | NigarKalfa
mi se právě ty dvě líbí nejvíc;) a celé to funguje dobře... P.S. ... i kdyby, kýč není nutně špatný... (krom toho, že je to relativní)
20.02.2024 08:57:47 | Sonador
Furt ještě přemýšlím, že udělám kompromis a vynechám aspoň tu šestou sloku, ta mně osobně tam připadá trošku navíc. Jinak přispívám souběžně i na ten písmák a jsem často překvapená z těch naprosto protichůdných názorů - co se líbí hodně tady, tam moc ne a naopak. Asi je to vážně relativní.
20.02.2024 09:06:28 | NigarKalfa
no, co člověk, a rozpoložení, to názor:) šestou ne! nebo víš co, přišlo mi, že ty dvě by fungovaly i samostatně... ale já se držím rady akademické malířky, kterou jsem dostala v mládí: do hotového obrazu už se nesahá;)
20.02.2024 09:08:23 | Sonador
Paní akademická malířka má nejspíš pravdu... Člověk se v tom pak akorát zamotá ;-) Jinak já umím přijmout kritiku, dokonce spíš si ji velmi vážím, třeba na tom písmáku jmenovitě Gora a Safián, velmi přísní, ale vždy slušní a spravedliví, to je pro mě hodnotné a potřebuju to a ti dva na to mají vyloženě právo, ptž fakt umí ;-) Ale komentáře typu, co tu teď předvedla Iness - shazuje se tím sama. Tečka :-)
20.02.2024 09:12:54 | NigarKalfa
určitě má pravdu;) navíc, touha po dokonalosti je "škůdce":D
konstruktivní kritika je dobrá, jenže tu umí málokdo...
měj hezký den*
20.02.2024 09:14:53 | Sonador
Souhlas se vším, co jsi napsala :-) Děkuji a také hezký den! :-)
20.02.2024 09:16:56 | NigarKalfa
A já furt, co je to kýč
20.02.2024 07:43:56 | Iness
Hele, mně vůbec nevadí kritika, vždyť jsi o radu/kritiku píšu hned v úvodu, ale způsob, jakým jsi to podala ty, by prostě přirozeně popíchnul úplně každého a ty to moc dobře víš, tak nevím, proč to děláš... ;-)
20.02.2024 09:32:05 | NigarKalfa
Protože jsem nasraná
20.02.2024 09:33:43 | Iness
Tak tohle přiznání beru. Jestli máš den na hovno a potřebuješ si vybít vztek a ulevit si... Radši mi ale místo toho klidně napiš do zprávy a můžeme si pokecat, to myslím vážně ;-)
20.02.2024 09:36:09 | NigarKalfa
Zlato, byla jsi náhodná oběť. Sorry
20.02.2024 09:38:41 | Iness
Ok, beru. A když ti jakýkoliv můj příspěvek bude připadat jako kýč, klidně to napiš, ale jiným způsobem, prosím tě :-D ;-) Ať je ti brzy líp...
20.02.2024 09:47:43 | NigarKalfa
Budiž ti útěchou, že nejsi jediná, na kom jsem si dneska pochutnala.
Už je mi fajn:))
Ať se ti daří.
20.02.2024 09:49:59 | Iness
Tak hlavně, že ti tahle terapie zabírá :-D :-) :-) A měj se už jen dobře, pa :-)
20.02.2024 09:52:18 | NigarKalfa
Doporučuju!
:))
Pa :)*
20.02.2024 09:55:29 | Iness
Ty jo, jsi první den na literu a už tak zostra, jo? Zkus něco přispět i na písmák, ten je stejně ostrý jako ty, uvidíme, jak tam dopadneš ;-) Jinak zvláštní, jak je pohled na poezii subjektivní. Moje básnička Silvie, co má zde na literu nejvíce tipů, je na písmáku nazývána kýčem. A tato básnička, co má zase nejvíc tipů na písmáku je zase pro změnu tady na literu nazývána kýčem. Tak kde je pravda, hm?
20.02.2024 08:39:02 | NigarKalfa
Že píšeš kýče.
20.02.2024 08:42:32 | Iness
A ty máš patent na rozum, nebo spíš vystudovanou nějakou vysokou školu života, že to můžeš sama takto jednoznačně posoudit? ;-)
20.02.2024 08:55:18 | NigarKalfa
Mám, no.
20.02.2024 08:56:30 | Iness
Aha, tak to v tom případě se já můžu proti tobě zahrabat, to se tedy z tebe a z tvé tvorby dozajista všichni pos...
20.02.2024 09:00:34 | NigarKalfa
...já bych to zkrátil tak na dvě sloky, kdybych to psal...;-)ale jak to máš se skládáním ty, to fakt nevím...takhle dobrý.
19.02.2024 17:58:32 | Marten
Já jsem typická užvaněná ženská a projevuje se to i ve psaní :-D ;-)
19.02.2024 18:12:02 | NigarKalfa
...já jsem zas typický málomluvný ...ale trpělivý posluchač...;-D
19.02.2024 18:17:33 | Marten
Tak jsem dodatečně pro ještě větší dokreslení atmosféry přidala i fotku, ale uchýlit se do "elektra", to by asi nebylo úplně romantické... :-) :-) I když to by bylo teprve jiskření! :-D :-)
19.02.2024 13:00:06 | NigarKalfa
:-D
Přesně tak a ty jiskry - plných 220 V nebo dokonce 380 V - to nemá chybu :-D ;-)*
19.02.2024 13:12:59 | Ondra
Podle mne je skvělá a za mne - nechala bych to tak, jak to je... každá sloka krásně dokresluje atmosféru a každá je jiná, jinej vjem... rozhodně bych nekrátila:-)**
19.02.2024 12:42:42 | cappuccinogirl
Ano, právě, dokresluje to atmosféru a to jsem chtěla. Několik lidí jinde mi napsalo, že by to zkrátili, ale stejný počet by nekrátil :-D To už je prostě asi věc vkusu, nastavení každého, nechám tedy tak, jak mě to prvotně napadlo, díky, cappucinogirl :-)
19.02.2024 12:51:20 | NigarKalfa
Krásná - zaláskovaná s procházkou po městě a Tvé něžné "držíme se za ruce a to mi stačí" je absolutně láskou zalité - nádhera, milá NigarKalfo :-)*
Zkusil jsem si dílo přečíst v různých modifikacích a všechny mají své kouzlo.
Čím méně slok - třeba 1. 2. 3. a pak 7. a 8., tím větší důraz na lásku ;-)
Ale vždy záleží na Tvém citu - ten Ti kolikrát hezky napoví :-)
Krásný den Ti přeji :-)
19.02.2024 11:30:13 | Ondra
Děkuji Ti, Ondro, za moc milý, krásný komentář, přesně tak to vnímám i já :-) A asi to nechám tak, jak to je :-)
19.02.2024 12:48:22 | NigarKalfa
Velice rádo se psalo a je skvělé, že to vnímáme stejně - srdcem :-)*
19.02.2024 13:09:18 | Ondra
podtitul mě nadchnul, vidíte autoři? takhle publikuje člověk báseň, neříká "mějte mě rádi", nýbrž "poraďte co škrtnout".
Nazval bych lépe jménem toho města, které popisu dominuje a zaslouží si být v titulu, i vypravěčka se soustřeďuje spíš na město, jeho sychravou malebnost, dumá o křídlech sochy atd., že je jí s průvodcem dobře sděluje mimoděk. Okna buď mrkají / nebo mžourají, zároveň ne. Sloky škrtat netřeba, trvání básně je pobývání relevantní, patří k atmosféře. Báseň je v prostředcích skromná a vyšla hezky.
19.02.2024 08:59:56 | Ezop
Jsem ráda, že Tě nadchnul aspoň podtitul, příště snad už i báseň :-D :-) :-) Jak už tady psal Ondra, a vidím to stejně, kdyby se ty popisné sloky proškrtaly, víc by to zdůraznilo tu lásku, ale zase mně osobně by tam chyběla ta atmosféra míst, těch možností, kde se milenci můžou ukrýt :-) Takže je tam teda nakonec nechávám, ale přesto, i když je tam hlavně popis města, pro mě je tam stěžejní ta láska, nedovedu si představit, že bych tomu dala nějaký jiný název - takový, který by odkazoval na město. Z mého pohledu je to hlavně procházka městem, ale dvou ZAMILOVANÝCH :-) Mrkající okna jsem změnila na zvědavá - snad to působí OK :-) Moc děkuji za názor :-)
19.02.2024 14:15:08 | NigarKalfa
Mně se to líbí tak, jak to je...
19.02.2024 08:32:44 | Chane
Dobře, děkuji za názor :-)
19.02.2024 13:01:21 | NigarKalfa
Pěkná, ale za mě by to zkrácení neuškodilo.
19.02.2024 07:55:25 | Žluťák
Děkuji za názor :-)
19.02.2024 13:01:08 | NigarKalfa
Mě se líbí,je v tom láska.
19.02.2024 07:49:56 | mkinka
Ano, dala jsem ji tam, snažila jsem se ji tam dát, tak jsem ráda, že to vidí/cítí i ostatní... ;-)
19.02.2024 13:00:53 | NigarKalfa
I ta fotografie je tam hezká.
20.02.2024 12:07:04 | mkinka