Anotace: prostě už by lidi mohli vědět pravdu no
Jednoho dne jsi mě políbil,
a své srdce mi tím přislíbil.
Pro Tebe to asi nic neznamenalo,
mé srdíčko to však hodně vzalo.
Potom ještě jednou jsem tě viděla,
následně Tvá tvář z očí mi zmizela.
Mé srdíčko plakalo ale bylo ti věrné,
to, že už nemáš zajem, bylo zjevné.
Nechtěla jsem tomu věřit a čekala,
kluky, kteří mi za to stáli, jsem zmeškala.
Srdíčko mi zkamenělo, neumí milovat,
tolik jsi mi toho uměl slibovat.
Stačilo aby mi tehdy ujel vlak,
osud to nechtěl, proto je to tak.
Vysvěltení nedostanu, to už vím
a s tím se asi nikdy nesmířím.
Vzala jsem odvahu, se Tě zeptat,
dovedl jsi mě akorát zdeptat.
Tím co se stalo jsme se nadobro vzdálili,
zmizelo kouzlo, jak naše cesty se zkřížili.
já jsem asi blázen, ale tuhle básničku určitě na stovku nevidím. Ale možná jsem se nejdřív měla kouknout na tvůj věk.Příště zkus jen metaforicky načrtnout, co chceš sdělit čtenáři, pozor na obraty,které vyčteš z každé druhé básně, řekni to po svým a na rýmy se vykašli, jen tvou vlastní originalitou nám dáš kus sebe).
04.04.2007 09:12:00 | Miskitka
... nemysli si, že nevím, co cítíš ... ale je to jen veršovánka s přehršlí gramatických rýmů ... pokud se Ti alespoň trochu ulevilo, pak splnila svůj účel ...
04.04.2007 09:10:00 | JardaCH
Někdy je láska taková,že věříme že je na celý život a jiná už nemůže být hezčí.Ale není tomu tak.Uvidíš i když teď nevěříš.
04.04.2007 08:19:00 | s.e.n