někdo si dá kofolorum
jiný sladký kafete žbluňk
a já když tě budu prosit
smiluješ se
a dostanu jitro
zatraceně hořkej čaj
po něm
ruce
mé dvě zviklané motyky
neví
ani rodnou hroudu
a prohlašuji se básníkem
poezie v čoudu
znaven ohnivou múzou
lezu po čtyrech
k vodě
pokárán kostí s obojkem
nohy vláčím za sebou
po rozdupaném popelavém srdci
jsme vesmírní
psí tandem
neseš mi řetěz
a já ti dám boudu
WOW... tohle je dílo poznamenaný moudrem autora, cejtím to, ale promiň, Jiříčku, já se odbourala kafetem a kofolorem, nebo kofolorumem, co vim a prostě se fest směju:-):-):-)
Snad mi to odpustíš, každopádně jseš borec, páč ty další řádky jsou fakt hodně silný emocema:-)**
14.03.2024 13:43:33 | cappuccinogirl
je mi to jasné, a jestli odpoledne, tak to jde... já se někdy odbourávám taky,
ale až tak večer...
ale snad si čtoucí neboudou myslet, že jsem začal už se svítáním...
a smích je fajn ...děkuju pěkně:)*
14.03.2024 19:50:33 | J's ..