oněmělo

stávám se nemluvným
k virtuálním objímáním
protože řekni mi
koho potěší?

mé omyly z cest jdou krok za krokem

k tobě

zadumané dívání do vody

lži
mi

že slova jsou ovzduší
dýchej tak dýchej aspoň slabiky módy

a já musím řvát

ty nejsi
nejsi skutečná

a kteří skuteční dokáží obejmout?

mlčí

mlčí a dušička bezvládná mlčí se mnou

znavené tepy dostávají tmavomodrý mat
rozvlněné chaty
odkvetlých růží nás nezachrání

a jiní jsou zrození vtipy
v přetvářce nebo v podtónu smíchu
ukazují svoje odhodlání žít
žít okamžiky nad

vždyť oni tvoří trny své radosti
a je jim to jedno
pobaví se a jdou dál

já musím řvát
že tu nejsi
nejsi skutečná

a ty začínáš se bát se mě dotknout

stávám se nemluvným

zachraň mě z nicoty
kterou se musím stát

až musí řev létat skrze tkáně plic
že nemohl jsem dýchat
lásky
utrápené sklípky ticha tam kdesi za žebry
a tolik to bolí
které se dotýkalo
které bylo propojené v tu chvíli
a už bez šancí je obejmout