já a moje paní

                             foto: Mauricio A.

apokalypsa v duši
všude jen stíny
už dávno neslyšel jsem
říct tě můj milý

tvá krásná tvář
jako když růže uvadá
tvá pusa mlčí
v nás jako když slunce zapadá

to přece nemůže být konec
tomu nemohu uvěřit
my byli jeden a plný života
a teď tu vedle sebe jen živořit?

napsal jsem své ženě zprávu
neurčitou a tajemnou
večer na rohu v cukrárně
viděl jsem jak ožila najednou

netroufal jsem si domyslet
či žena tušila, že já psal ten vzkaz
zda si to snad dokonce i přála
zda taky ještě věřila v nás?

vstoupil jsem do cukrárny
seděla tam sama u stolu
vypadala tak osamělá
tady seděli jsme už jednou spolu

když jsem jí tak viděl
poklesl jsem v kolenou
zarosily se moje oči
jak jen ji miluju, tu mou jedinou

"dobrý večer, směl bych si přisednout?"
trhla sebou a pak řekla: "chcete-li"
zajásal jsem: ona hrála se mnou tu hru
"promiňte, fotil bych vás rád nahou v posteli"

v té jsme potom taky skončili
bylo to krásné milování
v té naší manželské posteli
zase jsme jeden, já a moje paní