Pocity

Anotace: ... když se to ve vás všechno tak podivně míchá...

                                               

                                                       Pocity

 

Má milá jestlipak znáš tenhle pocit,

když stýská se tak, až kalí se zrak

a přemýšlíš nad sebou, co jen si počít,

však víš, že zbývá jen nechat to tak.

Díváš se očima, co podivně pálí,

na toho,

bez něhož nemáš chuť žít,

smát se na někoho,

tam kdesi v dáli,

však ptáš se, zda právě tak nemá to být.

Vždyť, kdo jsi ty, že děláš si nároky na ni,

svět je přeci plný lepších, než jsi ty!

Platíš tak nejvyšší ze všech svých daní,

počítáš s tím, ale stiskneš rty…

… a zkusíš jít dál, tak jako král,

co meč Paní Jezera v rukách kdysi měl.

Když Guinevru svou, v tu chvíli zlou

spatřil jinak, než právě by chtěl.

Listuješ společnou pamětí

a hned, zdá se, lépe je ti,

když tvoje představy odletí;

tam k severním mořím;

do tvého objetí …