po o*

vzdouvalo se záňadří
a klesalo si směle v předjaří

v duhové stezce poodjel náš svět

měl rád melodii dechu

rozjařeného spěchu

až mi ustrnul a tobě poodkvet

v otázce co po o*


lásce?

lásce

žijící dychtit iluzí

že změní mě v doteku od slzy
až ze slzy zůstane jen sůl
povíš si zítra
v tuze po pastelce
já jsem nejsem

a život poodplul

tence

k černobílým dveřím
…


už jsi je pootevřel

…


hranice v rose jitra a slečna černá i bílá

a záře zdá se úzce k tobě padá
jak by tě okouzlila

lila

to nosí dívka na svých ňadrech lesklý žal

na zádech patentky
jazyk tvůj nenechal

tak už celou ji poodhal

po hvězdáři

po šeříku

po básníku

ať ruce v tvém srdci mívá

ať ne poodkrývá


na co se šachovnice tak černobíle dívá

proč nechce znát déšť