v neděli z jitra zaštěkal pes
že už zítra nejsem kdo jsme
probudil mě štěkot
ret dívky zvenčí
kde padá ticho svatebních řečí
prstýnky na pelest
obojky léta
ať ony dívají kde život vzkvétá
v slzavé postele
básnířce na těle
nesmíš je modlit
když nejsou andělé a studené ruce
nemají stud
a tak se tě dotknou po noci probdělé
trochu je poodhal
rychle slib …
buď
prstýnky z pelesti na zemi kutálí
že obojky tvých očí hořely padaly
padaly jsme i my
a dnes
nejsme samy
on však odešel z jitra
paprsku slunce
nezdálo se mu nebe kaňky rozfoukání
když zaštěkal ret
na mrak poňafaný
ale neboj
tmavovlásko lásko
dvojčátka jen pro tvé ruce
už říkají ti mami