ztracenému hvězdáři

po klávesách krajiny chodí bosý vítr

co bylo nad piánem
přivolalo déšť

poslouchat rozladěné meluzíny

jen ať prší celý sen

vím

už mě nenajdeš

začarované
měla jsem dlouho nebe
mhouřilo oči
aby řasy bránily se slzám

pro nový paprsek
je třeba umět vnímat zapadající slunce

vnímat že nejsme jediní
pro které právě se chystá svítit
vcítit
že hřeje teď jiné za obzorem
být smíření a vděční
že jsme je chvíli směli poznávat a...

*

a pak to možná přijde


rosy hlásí teč

jako když milovník brnkne ti o ramínko


rozehrává


další tón je zapnut podprsenkou


dálce zkontroluješ zip

a můžeš jít v letních šatech

na mez lásce mávat srdce


rozfoukává