Zažil jsem to úplně poprvé,
že člověk může krvácet i bez krve.
Vyřvu se, protože hrobů myšlenek vykopal jsem už hodně,
ale tahle pořád vstává ze země.
Vrací se jako vrány
a klove
a cupuje mě,
bezcitný maniraptor,
a všechny negativní emoce jsou krát,
už nevím, jak se radovat, už nevím, jak se smát.
A proč? Pro tebe?
Ne, to nejsi ty, je to jen iluze,
zurčení mi přijde jako zpěv
a jak se ženeš pryč, tak přijde mi, že lesk
jsi ty, ale to jen zablýskla ses na chvíli,
zůstáváš chladná a tvůj tok nezměním.
Přestože jsem nikdy nepil,
mám chuť na tvůj pramen,
ne, to je žízeň po vodě nepoznané,
pokud ale vážně sahají tvé břehy
a co si mé oči domyslely?
Tohle se mi neskutečně líbí, verše na sebe pěkně navazují, bez rytmických nedostatků, povedená plynulá báseň s krásnými metaforami.
27.10.2024 14:54:35 | Lesní žínka