kaligraf zvuku není seismograf
a přesto zaznamenává
mé vlny
skleněné obrysy mraků
třesete se nad ránem
kaligraf srdce není pantograf
nepočítám pražce
když se dívám posledním vagónem
k nádraží lásek
loučících se
tak zase přijeď
dnes
již není kam
skleněná oblaka
slyšíte to cinkání tam a tam
akustický vjem potvrzuje mlčení
potvrzuje ticho
kde jsme každý sám