Zátiší

Noc byla hvězdná
a ticho se procházelo mezi stromy
když ke mně místnost zavanula
vzpomínku na tvojí vůní
kterak se vytrácí z mých peřin
jako když vločky dopadají na čelo
jako pryskyřice a černý rybíz
jako trny pod kůži
jako když jsi ulehla
a lampiony rozehrály barvy duhy
a závěsy uhýbaly tvému pohledu

Možná když se budu snažit
povede se mi ještě
zavřít jí do sklenice
a s trochou skořice
si jí postavit jako zátiší
do rohu obývacího pokoje
a jen tak si občas přivonět
když přepadne mě stesk
jako jsem se o to pokoušel
od chvíle kdy jsme vedle sebe
poprvé ulehli