jiříkům kamzíkům

kvete kamzičník
u růží našich dní
jenže růže má trny
a já brnění

jsem tajemný
a ty zas šeptáš jméno

na mezi chceš letní
pozorování hvězd

jenže zatím ti déšť
přináší vlhké chodníky
polepené slzami

a doteky plné velkoměst

připomínající naše milovaní

bylo také narůžovělé
a nemělo trny

bylo to v máji
v toužení
bylo to pod jabloní

ale především nebylo to dnes

…

dnes kvete kamzičník

šeptáš mu … kamzíku

a on skočí k nebi pro slunce
ve stínu skrytých svůdníků
kteří svádí však jen prchavé záletnice z oblaků

ochladilo se

mezi námi

ochladilo se jak jdeme vedle sebe mlčky

májovou ulicí

zas jdeme vzpomínkami


kamzíku kamzíku
ty víš to srdce loni nenašlo trvalky