Den v květnu

Jdu ranní rosou, slunce hladí vítr,
v korunách stromů šumí zlatý zpěv.
Na dlaních cítím hřejivý dech světa,
jak by mi říkal: dýchej, buď a zněj.

Na plotě sedí kočka plná klidu,
v očích má dálku, v ocase klid dnů.
A já jdu dál, jak jarní řeka v proudu,
co neví kam — a přesto ví, že jdu.