jepičí živote

zase jsem příliš nespokojený
že ve tvém srdci
zní modlitba za mne
která mi ruce nepodá

jen ospravedlní tebe od nemehla
jak jsi mohla
rozbít náš vztah …

ve jménu Boha?

ne!

snad můry budou mňoukat déšť
a já budu vládce mraků?

hromy a blesky mám sesílat za tvými útěky

ať ve snech přede mnou se neschováš?

vztekám se
s tvými parfémy v prohrané koupeli!

rosí se bleděmodré kachlíky

až není vidět ven

jen v rohu okenní tabulky číhá

jépice

*

a horkost hlavy již zapaluje oči
a přitom se tak bojím deště
a o tebe

zase jsem příliš unavený
že ve tvé duši procitá vůně

jak nenávist přecházející v zášť

ač jsme kdysi slíbili svým snům

přeletět propast na louce s motýly

ale ty

mě jak popel po ohništi z čarodějnic
v chladném začátku máje
rozptýlíš

tak proč bychom si svítili jak měsíc a slunce v jednom dni