marná srdce

obeliskům křížových cest
jdeme děvče
výletům vstříc
to ještě máš krásnou tvář
kterou zvěčnil májový čas pohodář

hele kluku
hoď si mincí když si v plusu
než ji zmizíš v autobusu

marná srdce při poklusu

všechno nebo nic

trnová koruna nemá svatozář

až obelisky ožijou
já budu nulou
kterou veze déšť
na konec labutích jezer
kde odvaha baletek
už nic nezmění

budu daleko
od tvého srdce lupičky máje

ale zatím jsem kostka chodníku
která se dívá dívkám pod sukni

jenže je zima
a ony
pro odkvetlý sad nosí snad

přiléhavé kalhoty módy onyx

už ani béžové sandálky nečvachtají po lesklém kamení

a má cesta z hudební školy

kde stříbrné závoje Luny chtějí víc a víc

vede jenom do kůlny u hradu

před nímž ožívá jakýsi pomník jak pionýři po večerce
zde kladou květiny
zde i věnce

a společenství věřících plaček
zahajuje sborovou modlitbu

k čemu jsou těm anorektickým dívkám katolické ženskosti nevím

stejně to lásku nevrátí
a nakonec je to jedno

v modlitbě zní báseň doteku …

podívám se na tvé ruce
ó Pane náš
pomodlím se pro tvé srdce
které nám rozdáváš

… ale ty moje sevřené pěsti ani jediná z těch zasněných jeptišek nepootvírá
neboť mé dlaně nejsou modlitební knížky

snad v nich chybí víra

a jak by mohly pohladit tvou lásku


když jsou zdrsněné prací na stavbě
a rozervané rukavice se drží zdi

myslím
že se mi podařilo ve snu vše jako ta mise dívčích sól a jejich mše

zazdít se v nevinnosti cihel jak rdících panen

bez tebe

navždy …