Křehká kapka v ledovém zrcadle
Křehká kapka v ledovém zrcadle
Anotace: Slzy jsou fascinující tekutinou, která má nejen fyziologickou funkci, ale také hlubokou emocionální symboliku. Má duše se zase ozývá ozvěnou ztracené Lásky. Tato píseň je jen pro Tebe Petruško.
Sbírka: Když slova pláčou
ve tvaru zmrzlých ametystových slz
ostrých jak střepy vzpomínek
do dlaní zaryl se mi krystal
v minulosti vystavěný křehký chrám
...
s prasklinami v průsvitných zdech
kde mihotá světlo
dávno zhasnutých svíček
chuť popela v ústech
ozvěna kroků
v prázdných chodbách
...
z bolesti po tvém odchodu zrozen
ostře se zaleskl v šeru
opuštěný pokoj
jen hodiny tikají
staré dřevo vrzá
vzduch voní
po zapomenutých květinách
...
je chladný jak zimní led
těžký jak olověné závaží
ticho přerušuje jen tlukot srdce
a šustění starých fotografií
...
co slova nevysloví
duše cítí
v ledovém odrazu tvé nepřítomnosti
...
v něm taje poslední kapka naděje
křehká jak naše láska
...
Název díla: Křehká kapka v ledovém zrcadle,Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Hodně chápu a objimam zlatíčko milé.
10.05.2025 17:06:42 | mkinka
Děkuji mkinko... Já na Ni asi už nikdy nezapomenu... :-)
10.05.2025 17:08:08 | malé srdce
..věřím, že bys ani nechtěl zapomenout?
myslím, že u výjimečných duší to ani není cíl
věřím, že ta zkouška je pochopit, uchopit, hnout
se vším v nás, aby člověk ten přesah a hluboký smysl objevil :)**
10.05.2025 18:57:54 | šuměnka
Máš pravdu, Šuměnko, nechci na ni zapomenout. Miluji Ji hluboce, ale náš rozchod… asi to tak mělo být. Nemilovala mě takového, jaký doopravdy jsem, se všemi mými chybami. Snažila se ze mě udělat někoho úplně jiného. Myslela si, že jsem nýmand, bezvýznamný. Opakovaně jsem jí říkal, že se na mě dívá, ale nevidí mě, nevidí mou duši. Bolí mě to, protože hluboko uvnitř vím, že bychom mohli být šťastní, kdyby jen uvěřila v naši lásku.
Byl jsem pro ni ochotný udělat cokoliv, změnit se, klidně i popřít svou vlastní podstatu. Vím, zní to šíleně, ale udělal bych to pro Ni. Jenže Ona milovala někoho jiného. A já se na Ni nezlobím. Chápu, že chtěla žít svou vnitřní pravdu. Bohužel ve mně viděla jen to špatné a nikdy ne to dobré. Nechápu, proč tomu tak bylo.
Na druhou stranu, kdybychom zůstali spolu, nikdy by nevznikly všechny ty básně, které jsem napsal. Neměl bych na to prostor. Ale k čemu jsou vlastně mé básně, i tak jsou pomíjivé a zemřou spolu se mnou, až přijde můj čas. Okamžitě bych je vyměnil za Její opravdovou Lásku ke mně.
Nevěřila mým textům, mé schopnosti tvořit. Naopak vyzdvihovala jen své vlastní umění. Zapomněla, nebo se snad nikdy nenaučila, že láska takto nefunguje. Uzavřela přede mnou své srdce a energie lásky tak nemohla vzájemně proudit.
Byla jako krásná, ale uzavřená květina, která odmítá slunce i déšť. Její srdce bylo pevnost, do které jsem nenašel klíč. Možná ho ani neměla. A já zůstal stát před tou zavřenou branou, s kyticí básní v rukou, básní, které nikdy nepřečte. A přesto, i přes tu bolest, jsem jí vděčný. Za inspiraci, za ponaučení, za to, že mi ukázala, jak silná může být láska, i když je neopětovaná. A teď, když se dívám zpět, vidím, že i v té bolesti je krása. Krása zrození z popela, krása nových začátků, krása veršů, které se rodí z utrpení.
Ale stále ve mně zůstává bolest srdce a nekonečný zármutek duše a ten smutek se usadil velmi hluboko. Vzpomínky jako ostré střepy zraňují... Čas plyne, ale rána zůstává, nezahojená, krvácí. Srdce pláče, duše nikdy nezapomene.
... a přesto na Ní stále čekám, protože Ji Miluji...
10.05.2025 19:32:03 | malé srdce
Báseň je velmi citlivá, oslovuje každé opravdové srdce. Tato obsáhlá výpověď je však možná ještě více úžasná. Oslovila mne neuvěřitelným způsobem.
11.05.2025 00:36:58 | ARNOKULT
