Ve stříbře Luny

Stříbrná Luna, bohyně v náručí noci,
svět se koupe v tichu a v měsíčním svitu.
Stříbrem naplňuje náš svět tajemnou mocí,
zažehne v nitru plamen věčného citu.

Potichu cítím, jak se ve mně vše mění,
klid noci mou myslí proudí bez ustání.
Ve stříbrném tichu jsem ztracená ve snění,
v hlubinách noci nacházím i poznání.

Okamžik snu se proměn í v tichou věčnost.
V měsíčním objetí mizí v nekonečnost.
V náručí noci tiše splývám s věčností,
má duše se naplní pradávnou moudrostí.

Bdělá Luna halí svět svým stříbrným svitem,
duše má zraje lunárním tichým citem.
Stříbrná Luna je strážkyní věčné noci,
v tichosti žehná duši tajemnou mocí.