pro naše sny mi těžkne srdce

radary ozařují mraky
aby dešťoví netopýři v mé hlavě
lovily mokrou májovou myš

prý je život …

teď

s láskou nad ránem
vjeli jsme si do vlasů

zuřivá iluze plná měsíčních breků

řve

kdy už tu kůlnu dostavíš!?

nevěnuješ se srdci
nevěnuješ se trávě

v ni leží kosa
a brousek mokne na kameni

a dívku s představou v posteli sušíš dekou
jak zahozenou žákovskou knížku s poznámkou
psanou fialovým odstínem pro reflexy na rtech...

a již venku do plechové vaničky
oklepáváš zacementovanou zednickou lžíci

žádný polibek

ty zlá stříbrná Luno

jen ať tvé dešťové střevíce klapají ulicí
stejně se vrátíš s prosíkem
a marnou otázkou

jestli dnes duhu po dešti na nebe jak na postel přivážeš


mě však nezastaví ani duhový most

ani ty cákance z rohů
kde noční dívky postávají pro milování v autě

nezkoušej to na mě ty malé kotě

a ještě si zanadávám pánu Bohu do oken

nacucnutá cihla mi trucuje

pro naše sny těžknou ruce