odkvetlo jsi mé já

odkvetlo jsi mé já
po kapkách

zlé ženy
zlé srny

chtěly mě dusit mezi stehny
a mít jenom sen
o narciskách

...

ó jak narcisky jsou krásné
zahleděné samy do sebe
a jak rozkvétají
hvězdy i když mně hasne

s nimi jsem se dostal
k tichu
kde hvězdář nevede

odkvetlo jsi mé já

že nenacházím verš v lese

jenom v zrcadle se vidím - jé já

a lesklé stříbro

jak jiná dívka nese

bohužel zas tasí báseň

hliníkový keř


nemagnetický poeta?

nejsem!

kdo nabodává energetický drink šumotu

loví tu

aby svlékal dívčí zvěř

trochu si ucvrnk že ženy jsou jen déšť

a potom to pink

na zdřevnatělou růži uschlému životu


a já ty pixly sbírám

do pytle

děti měst se mi vysmívají

a ty lásko

že nejsem zlatý
schováváš se ve svém voze na lesní cestě
za chvíli si svlečeš mokré šaty
zamlží se sklo i zrcadlo

a venku sychravo pátečního máje
a já
hliníkář
neosuším ani tu blond zář