samoty sobot

dívají se na mě

oči hlíny

dívají se na mě večerem


já snad nad ránem už rostu v zemi jiný

rostu si v hradu kamenném


dívají se cihly na komíny

sloupy písku

drtí mě vápencem


a tak nebuším do tvých obelisků

že strnuli jsme
jak ledy pod srdcem

*

ta tíha kdysi tepavého ticha
ta hřejivost že jsi tu když tu jsem

nikdy nenavrátí smích
jenž ve vínu prchá
kterým hvězda září na polštáři
jak láska v předjaří
píšící je t'aime


a hvězdáři?

------ -----

píšící jtm
vystříhali jsme se úsměvů

potřebné nenechat se perforovat

celou řadou promlčených jasmínů

i ty bílé emojíky mi stavíš za vinu
a potom je tu zas
šípkový keř

bez nebo ještě zlatý déšť a já v klubu dívek jako hrot


moi aussi

…


ale dneska jsem už jenom pouhý stavebník samoty sobot

u dveří i okna bez noty
pozoruji vlasy

s deštěm vzpomínek


cihlářské mini
z bílého cementu
mají i rty

jiskřivý sníh
a honící psy

před lety v zimě na peřiny štěkalo na vsi rozkročené véčko
v slunci tajemných talentů


jenže řekni lásko dnes
nač se těšit nač?

nemohu jak ty běhat se psy v polesí

a naše monogramy jsou cihly pro kolky

některé zvonivé

jiné …


mé dlaně na zemi plačtivé

a držím je


a potom si zaplatím jízdenku pro pracovní vizitku nedělní modelky