Načal jsi mě,
když si mi úplně prvně
pevně stiskl ruku
a bedlivě mapoval mou tvář.
Načal jsi mě,
když ses na mě díval
vyzývavě zelenýma očima
pouličního kocoura.
Načal jsi mě,
když naše slova byla tak blízko,
až mě tvé dlouhé vlasy
větrem hladily po rtech.
Načal jsi mě,
když jsi mi podával mince
a tvé prsty zřetelně přejely
po bříškách těch mých.
Načal jsi mě,
když ses se mnou loučil
polibkem do vlasů
s nejasným příslibem…
Načal jsi mě
a já se teď kroutím na skřipci;
jestli mě nakonec odmítneš,
jdu dobrovolně do kláštera.
Amen.
(8.6.2025)
Krása...
teda
ne ten klášter
spíš to, co mu předchází...
teda vlastně
prdlajs předchází-
-já doufám, že k odmítnutí nedošlo
a klášter se musel obejít
bez tvé poetické duše:-)*
09.06.2025 22:40:12 | cappuccinogirl