...prší...
...a taky celkem fouká
déšť ti zmáčel šaty
pod vodou je louka
s každou kapkou vody
moje úzkost roste
stále tatáž chyba
po desáté po sté
kapky na tvých tvářích
to jsou tvoje slzy
máčejí ti šaty
a mě to tolik mrzí
jako každá řeka
i pláč má svůj pramen
my to víme oba
jsem úrazu kámen
stavím hráz i stěnu
co nemá pevné vrstvy
nechávám si proklouznout
štěstí mezi prsty
přál bych si mít odvahu
nebo se jen nebát
ztratil jsem tě navždy?
nebo tě mám hledat?
nad námi jsou mraky
i když jsme oba jinde
zůstává jen víra
manet sola fides