Pitomá růže

Kolikrát kvůli němu plakala
Kolikrát všeho nechala
Nikdy neslyšela díky
Cítila ostří dýky
To řezalo ji do těla
Přesto byla veselá
To řezalo ji do kůže
A jedna pitomá růže
Tohle nikdy nespraví
Ty trny ať jej zadáví

Však nepřestane pálit
Že ji nechal vzdálit
Že dopustil se chyb
Že nedodržel slib
Že na čelo ji nelíbal
Že se na ni nedíval
Že jí srdce rozřezal
Že se o ni nezajímal

Při tom všem, čím pro něj byla
I když mu to nevěřila
Nemohl tu lásku nést
Nechtěl se jí nechat vést
Nechtěl se jí jen tak vzdát
I když slyšel srdce řvát
Rve si pozdě vlastní tvář
Růže skládá na oltář

…a tak za každou vyplakanou slzu jednu růži,
o kterou už stejně nikdo nestojí… tak, jako o tuhle báseň.