Kouzelník

Vzadu za oponou, tam v koutě u krabic
Kde odkládají věci, o které už nikdo nestojí
Kde tmu proniká jen plamen svíc
A občas se houf myší vyrojí

Je slyšet smutný pláč a vzlyk
Co ticho protíná jen zpola
A ve chvíli, kdy kouzelník předvádí svůj trik
Někdo z obecenstva zvolá

Proč nepropustíš duši, kterou svázal jsi svým šarmem?
Proč necháváš ji v nejistotě topit v proudu slz?
Proč nesetřeseš břímě ze svých ramen?
Proč nadále jen zamykáš tu tvrz?

Vždyť život za to jistě stojí
Vždyť zajisté ti na ní záleží
Copak nevidíš, jak se budoucnosti bojí?
Jak zoufale se snaží vymanit z tvých otěží?

Tu kouzelník se zastavil
A s klidem přerušil svou hru
A tam, kde kdysi tlouklo srdce
Světlo prosvítilo tmu

Tak prudce trhl oponou
A rychle běžel k ní
Políbit tvář nevinnou
Prosit o odpuštění

Když doběhl však na místo
Kde ukrýval se stín
Jen prázdný kout. A Kallistó?
Zmizela jak dým.

Pozdě bylo hledat ji
Prosit ji a lkát
Ztratil nejen naději
Už nedokázal hrát

Tak smutně chodí po zemi
Neholen a bos
Ten kdysi mocný kouzelník
Co rázem ztratil moc