už nepočítám čas
mezi spánky,
vzpomínám na tebe
jak jsem ti šplouchala
sotva po kolena,
bouře ve sklenici vody
to byly doby,
kdy na malinovém kopci
rostla vysoká tráva
zas putuješ mou hlavou,
hůl napůl lomenou,
houpám se v kolenou,
s úsměvem tančím
cíleně vzdálení
nabubřelé poezii
ty ve mě
já v tobě žiji
Líbilo by se ti, kdyby ti hlavou nikdo neputoval (myslím si, že takových lidí je dost)?
03.10.2025 09:14:39 | Kaj