sbohem voďénečko

víš
létají nízko
před bouří na obzoru
vykřičníky v létě

deště se bojí křídel

v lese jsem ztratil děvče

mělo nožky za kterými se otáčí

mělo kleště
a v nich drželo mou hlavu

krmelec nebude opraven

sedím na pařezu jako letokruhy v davu

a z pole hlásí krávy že jsem vůl


beru hůl

a odbelhávám se po boji s něžnostmi před sluncem do bezpečí stínu

rozrytý divočáky ticha

mířím k vodě

nadechnout se

ale i řeku nechali svému osudu


lenoši lásky

ti neplaví dříví … nepotřebují

umí jen sedět u hlubiny a čekat s duhou na rybu

a vtom vidím jak připlouvám


na pařezu sedí však dvě kačeny

a pozorují zelenou hladinu



kam lovkyně nahazuje že ze všech žen získáš

jen hru na žebra
ale srdce ti nevrátí smích

lechtalo mě cosi v přirození

pomalu tonu v dívčím outfitu aby mě život neviděl

jsem básník

a proto můžu kamkoliv
i ke dnu