vybledoň

prázdný bílý pokoj

a v něm zrcadlo

před ním já

a kdysi i ty



nejsem dnes hoří



vyrvané tepy
ještě pulzují bolestí

zamaluj zrcadlo bílou

hoď na sebe prostěradlo

co tě zahřeje

v bosém

životě

jen ty … lásko

nerozsvěcuj

co sfoukne rychlý dech

ne

je to jen sténání srdečního nervu

vodič

který třeba přerušit?


ale zítřek je další bílý pokoj



prázdný


až na nové zrcadlo...

zase jej zatřu bílou

potom se složím v ústraní na bílou zem ať ještě chvíli nejsem