dva klíče

Anotace: nikdo jen ty sama ..... máš ten klíč

Na těle jizvy, v očích třpyt,
šla jsem dál, kam bys ty nechtěl jít.
Jeden mlčí, dává stín,

druhý šeptá, pálí tím.

Jeden z dálky
zve mě do pohádky
druhý bolí – v barvách války.
A já stojím uprostřed,
mezi tichou láskou
mezi kterou dělí nás zeď
a tou v dáli

co šeptá:,,Pojď.....
, hřejí hned

Kdo mě slyší? Kdo mě zná?
Když zpívám bolest –
Dva muži, dvě cesty
žádná nedá odpověď
nechat se vést
nebo z cesty sjet
a nechat se svést?

První –pevná hradba
rytíř beze slov,
dá mi gesto,
ale vede si
svůj monolog

Nepohladí, i když jsem blízko,
ale řekne: „tady máš své místo

Druhý – jak vítr,
v němž petrklíče nese,
poví pár vět – a všechno se třese.
Otevře dvířka,
pak zase zmizí,
a ve mně zůstane bouře s krizí

jsem žena
živá
co své touhy mívá
a po tmě skrývá tajemství
dva klíče
jak petrklíče
jeden opravdivý
studí
dalšímu v dáli
se bráním
aby to co mám
nespálil
ale možná
odemyká chrám
nebo jen vzdušný zámek ?
tak dilema mám ....
z těch hádanek !
(potichu šeptem)
řekni osude můj
tak který?