(S)poušť
(S)poušť
Z dlaně kapka potu
v pórech střenek
(zas vkrádá se tma
do myšlenek)
Jenže má zbraň
ještě nemá
spoušť
Ale zato plnej zásobník
-hnusu-
A to hlavní
skryté v hlavni
jen tiše
skrze hledí
zas dostává se
-do popředí-
Všech těch zvrácenejch
představ
-o životě-
kterej vyprchává
jako touha rozběhnout se
a nadechnout
...jen tak
pro radost a pro štěstí....
-To zůstala jsem na scestí
s tebou
pár roků stát-
Říkáš,
že měla bych se
vlastně bát
JÍT DÁL
Jenže ve mně se
ještě pořád
občas něco snaží
-nadechnout-
I přes to, že tady vládne
ticho
prázdno
a v našich srdcích
-poušť-
****
Snad proto čím dál častej'
prsty hladím mlčky
aspoň spoušť
zbraně, co má jen
plnej zásobník toho
-Na čem už dávno nezáleží-
.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Hmm, hmm! Chce to v té poušti hledat novou zelenou oázu.
Opět krásné počtení. Však víš, že tě rád čtu už roky.
ST
24.07.2025 13:12:19 | mutil
Děkuju...no "známe" se už hodně dlouho...ale zrovna tahle je taková kostrbatá...umím lepší ;) občas.
25.07.2025 20:08:57 | Veru
ST
tyhle emoce
nejsou do klidna
ale přitom tak plynulej tok
někdy mě fakt hodně štve, že platí, že když je nám skoro nejhůř, píše nám to samo
zatraceně, proč dá někdy tak zabrat
popsat čtyřlístek, co vykvet do štěstí
když bolavo aspiruje na Oscara za poezii???
WOW - úžasný dílko, Veru
ale fix na to, že je mi líto**
20.07.2025 16:57:26 | cappuccinogirl
Četla jsem si už včera. Někdy je třeba udělat rozborku a sborku a pak se třeba vyčistí i vzduch.
20.07.2025 06:56:11 | Philogyny1
