Řeka bez břehů

Večer se sklání nad naší láskou,

měsíc hledání do zrcadla snů

Tvůj pohled pálí jako oheň v srdci,

který neumí zapomenout

 

Jsem ozvěna, co v Tobě přebývá,

němý hlas, co zná Tvé jméno

V každém západu vnímám Tvůj stín,  

a v každém svítání nové znamení

 

Jsi čas, co mi plyne mezi prsty,  

ani vteřina se Tě nechce vzdát

V mlze se ztrácí Tvé sliby a gesta,  

ale Tvé ticho pořád umí hřát

 

Jsem Sluncem v Tvých temných dnech,

nádechem, co Ti svým úsměvem den rozzářím

Tvá láska je řeka bez břehů—  

a přesto vždy najde cestu zpátky k nám

 

Až jednou naše cesty splynou v jednu,  

beze slov, jen s vírou v srdcích dvou

Láska nás povede tichým světlem—  

a budeme v ní žít, jak v domově snů