Zastávka na poli
Čůrací
Pauza na poli
Napětí
Rázem povolí
Obilí
Kam oko dohlédne
A slunce
Praží
Jak v poledne
Zastávka na poli nestačí
Všichni se ještě nasvačí
Co kdyby jídla dost nebylo
To by nás
Možná zabilo
(Když to pak doháníš v mekáči...)
Čůrací
Pauza čůrací
Skutečnost
Představy vyvrací
Chleba se v létě neláme
A my se
Vlastně
Neznáme
Klasy se do rytmu kývají
Dožíňky radostné bývají
Poznáš mě v hledišti klasů
Slyšíš můj smích
V záplavě hlasů
A když se z hlediště vytratím
Do léta už se nevrátím
Podzim nás tahá za vlasy
Čůrací pauza tě nespasí
Proč bychom všichni měli bejt někdy čůráci? Nedává mi to smysl. K čemu vulgarita, když nedává smysl ?
28.07.2025 23:14:17 | Matahaja
Díky za komentář. Zamyslela jsem se, a ještě se zamyslím, hypoteticky by tam šlo něco jiného, nicméně:
Zde je to alibistická předehra pro nehezký (nevím, jestli může něldy být hezký) konec vztahu, který je odsouzený k zániku už od samotného vzniku. Uklidnění pro obě strany, že všichni se někdy zachovají tak, že to druhému nemusí být libé. V kontextu běžné konverzace lidí, jichž se tato báseň týká, je čůrák velmi slabý kalibr.
Výhradu chápu, díky za zpětnou vazbu ;-)
29.07.2025 00:44:40 | Anastacia B.