Smutek

I. Otevřelas mi nebe,

kde jsem spatřil

kráčet stromy

s korunami oblaků ..

 

Tvé oči kvetly bez vůní.

 

Jen mé ruce ležely opodál,

jako zlámané větve.

 

A mé srdce se chloulilo

žízní a chladem

ve ztracené oáze

vprostřed pouště

plné vyhasínajících lidí ...

 

II.

 

Neopouštím tě,

otevírám okna

tvé samoty.

 

Tvé bolesti ulétají.

 

Tvůj pláč

je abecedou vody

ze slov slzí

tvořím polibek.

 

Posílám Anděla

pro láhev Henessy.

 

Ztrácíme se v závrati

naše opojení třese nebesy ...