Pokání

Kam až sahá lidská paměť
Je to systém složitý
Člověk, co se uzavíral
Teď tu leží odkrytý
Sám chtěl svlékat ostatní
Vyrovnávat váhy
Z jejich misek spadl na zem
Teď tu leží nahý
Leží v blátě, šlapou na něj
Jako dřív on šlapal
Na štěstí, co k němu přišlo
Srdce mu rozsápal
Jak tu leží, o zem bije
Ruce k nebi vztahuje
Ten mrak nad ním, co mu stínil
Zvolna rozestupuje
Před sebou má její úsměv
Už se taky usmívá
A když konečně pochopil
Stáhla ho vodní hladina