Tvůj dech mě pálí

Tvůj dech mě pálí

Fíkusy v mojí ložnici zmírají na protest suchem,
Že jim teď říkám o dost míň, než byly zvyklé v zimě.
I muškát zaskočilo, že ty jsi teď mým uchem,
Že neodehnal tě můj stín - nejspíš jen prozatímně.
Fascinován hledíš na srdce ve svých dlaních,
Bolestí špikované maso z mojí hrudi,
A ono dál ze zvyku tepe, v naivním odhodlání
Zahřát ten svět, co ze všech stran jej studí.

Fujara dohrála poslední píseň na náměstí
- Nepravděpodobné uprostřed moderního shonu.
I když mě něžně hladíš, já dám ti potom pěstí,
Žes slastí obsadil mou poválečnou zónu.
Foukáš mi na rány, tvůj dech však musí být snad slaný!
Pak půjdem na zmrzlinu, jen dej si porcí kolik chceš.
A sirup naleju ti, z jablek kyselých a planých.
Ani ten nejtenčí šedý vlas už doma nenajdeš.