Už jsem nechtěl básničky psát

Anotace: Nemáte inspiraci, o čem psát, a náhle přijde okamžik, člověk a vše je jinak.

Už jsem nechtěl básničky psát,
během dlouhých dní husím brkem čarovat.

Až pak jednou,
za noci tajemné,
zaslechl jsem hlas,
jak se vine.

Volají snad andělé?
Zdá se to nemožné?
Srdcem se otevírají brány společné.

Opět cítím silný proud,
jak mi tělem protéká,
vidím nebe nad námi,
ono se otevírá.

Dává mi dar už téměř nečekaný,
kdy obě ruce se spojí dohromady.

Pero již téměř neposlouchá,
co by srdce chtělo říct,
psát nestíhá.

Teď jsem vděčný,
třeba i za pár chvil,
lásko má,
mám opět komu básničky psát.