Osud tomu chtěl
Osud tomu chtěl
Minulost nás dohnala
a teď se trápíme, že byla
s osudem si pohrála
aby nás oba utopila
do časů prošlých
i těch co přijdou
tak kam jsme to došli
a proč to rvát silou
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
Již nevrátí se čas,
co prošel kolem nás
už nevrátí se,
je už dávno pryč
Osud je jak ras
co leží na márách
a miluje kýč.
Již není o co stát
ač stále tě mám rád
už si nelze hrát
a přitom slibovat
a vím to již dlouhá léta
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
A tak děje plují cestou necestou
jak kovy se kují
v noci brázdí tmou
hledají jen dotek, závan objetí
kam se vmísil šotek
co se sny odletí
když srdce nemá sílu
a rozum otupěl
když ztratili jsme víru
a Osud tomu chtěl,
že jsme si zmizli
z očí i mysli.
...a osud tomu chtěl
abych zapomněl
ale srdce ví
proč je zmatený.
Zhudebněno na SUNO:
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
