uštědřil jsi mi ponaučení

živote

mám raději mlčet
než vyvolávat srdce na lince

jak automatická paní
z nádražního tlampače

na trati v pískotu brzd těžkých zastaralých vagónů motá se básník do řeči


kdežto já jdu drze po dívkách
orosených oken

slzavá ukázala žebro
žádné poprsí
natož záňadří

naděje?

vjeli jsme spolu do mraku

a ty ani já nechceme vystupovat na sychravé zastávce

kde mňouká opuštěná kočka


městská stanice vykoná odchyt této nešťastnice

a já se raději ztratím

ještě bych mohl hlásat jak z poetického megafonu péééřííí vykupujeme péééřííí

ale odezvou je jenom zkouška

zkouška sirén


tak ohluchli jsme na srdcích


než nás poctí rajčata v červené soli



pomerančový písek zas lepí na tvé tělo hvězd?

koukej plavat

do moří ženských drzostí

já už ji mám a hulákám jako když mi ji berou měsíce