živote
mám raději mlčet
než vyvolávat srdce na lince
jak automatická paní
z nádražního tlampače
na trati v pískotu brzd těžkých zastaralých vagónů motá se básník do řeči
kdežto já jdu drze po dívkách
orosených oken
slzavá ukázala žebro
žádné poprsí
natož záňadří
naděje?
vjeli jsme spolu do mraku
a ty ani já nechceme vystupovat na sychravé zastávce
kde mňouká opuštěná kočka
městská stanice vykoná odchyt této nešťastnice
a já se raději ztratím
ještě bych mohl hlásat jak z poetického megafonu péééřííí vykupujeme péééřííí
ale odezvou je jenom zkouška
zkouška sirén
tak ohluchli jsme na srdcích
než nás poctí rajčata v červené soli
pomerančový písek zas lepí na tvé tělo hvězd?
koukej plavat
do moří ženských drzostí
já už ji mám a hulákám jako když mi ji berou měsíce
ohluchlý srdce? tak si myslím, že se z toho dostane - posílí jinej "smysl"
naprostej souhlas s jortem:-)*
20.08.2025 13:53:28 | cappuccinogirl
Hm, život je velkým učitelem a vyuka začíná hned za vraty dělohy. Jsme ne.poučtení a stále děláme chyby. Maturitu skládáme až na smrtelné posteli.
Múza k tobě chodí a našeptává dobře. Prima*
20.08.2025 00:38:15 | šerý