Konjunkce aneb Venušino pomodlení

Jak elegantně ztrácí se
Jupiter Venuši, své milé.
Krouží tu zvolna v elipse
"Lásko sbohem" od první chvíle.

Ona to věděla, a dříve
než on. Však trpí tichounce.
Chce city, třebas byly lživé;
než nic, chce trýzeň bez konce.

Chce jeho věčně slavný návrat,
když hřímá Tichem vakuum,
když bozi jdou si s chutí zavdat.

Chce oddat se zas lživým snům,
a tak se s Faustem modlí, modlí:
"Ach, Okamžiku krásný, prodli!"