na obrubníku života
na obrubníku života
víš
ty živote cest
že malý kluk sedí na obrubníku jakési promenády
je léto před koncem prázdnin
sucho
že psané vzkazy do prachu té cesty rychle mizí
jak fouká čas a přízemní vítr
a lidé?
tady chodí v proudu
mačkají se v davu jen aspoň zachytit ten pohled odhalených lýtek
a dívčích řetízků okolo kotníků
krásy chodidel v bosém cvakání sandálků hvězdy
a především s láskou hodně vysoko
spěchají za svým snem
ani jeden se nezastaví ba ani nepozastaví u klučiny
který by snad mohl i malovat srdce barevnými křídami
jenže je v prachu a tam ani žádná květina nerozkvétá
ti lidé
jedou automaticky
s brýlemi že jim není vidět do očí
se sluchátky na uších aby nesli svůj ostrov melodie
v dobré náladě
říkají si
teď kráčíme teď jsme v pohybu srdcí
a jak těm zamilovaným zpívají chodníky
ani toho chlapce si nevšimnou
a tak i já dneska jsem na obrubníku života
nikdo nepoví nic
nikdo nedá chlapci svou ruku na rameno
a nezeptá se
co tady tak sedíš
žádná nepoví mám tě ráda že jsi tak pojď se mnou
a už každou chvíli pojedou ty čistící vozy s velikým točícím kartáčem
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
zdravím nejlepšího radioamatérského operátora! *** šťastnou cestu dnes do Holic! ***:-))***
23.08.2025 04:03:35 | Iva Husárková
znám pocity z obrubníků...*
skvělé dílo
22.08.2025 19:41:24 | cappuccinogirl
obrubníky jsou běžně na kraji chodníku a dál je silnice, za určitých událostí se silnice pro automobily uzavírá a chodí tam lidi, jdou za něčím, co je středem jejich zájmu na té akci,
chtějí se třeba bavit nebo tak sledovat to plátno v letním kině nebo vystoupení naživo...
atd... a někdo tam jít z nějakého důvodu nemůže a ani není jaksi středem zájmu ani jediného kolemjdoucího srdce... tak co teď? ... ale nechávám to otevřené do zítřka*
22.08.2025 22:21:03 | J's ..
velmi intenzivní... až se skoro stydím psát sem komentář...
PS: ta fotka v profilu je perfektní :):D
22.08.2025 19:08:56 | narra peregrini
jen pojď dál, mám na zahradě ohýnek, kdyby byla příliš velká tma...
to říkám teď, né ta fotka... ale byly časy, kdy hvězdář i intenzívně miloval...
a tak jsem dneska i přemýšlel u toho ohně a na nebi nesvítily vůbec žádné hvězdy...
né že bych je úplně vykoukal z večerní oblohy, ale já jsem kdysi miloval tak intenzívně,
až se láska ptala, kdy budu sama...
a já si to nedokázal vysvětlit žádnými hvězdnými zákony...
už jsem ty své fotky chtěl také osvobodit, kdo se má na to koukat a já přece vím jak to u mě vypadá, a pak už to také není aktuální, teda to zrcadlo v ložnici jsem nerozbil...
ale ta skříň se naplnila a v pokoji vznikl pracovní pořádek a ve vedlejší už svítí dvě akvária, takže se tam už tolik neděsím...
a dnes už asi ani tak intenzívně nemiluji... ale včera jsem intenzívně pracoval,
abych zítra mohl cestovat, snad doufat v jitřní rosu, která chladí a nebe je ještě bez mráčků... v takový ten čas před svítáním
tolikrát jsem slovo intenzivně snad ani nepoužil,
ale teď jakousi souhrou okolností o tom zítřku pochybuji, že to dám,
vlastně si teď připadám, že už na tom obrubníku jsem...
ale neboj, za chvíli ještě přijdu, jdu teď ven jen zkontrolovat oheň*
22.08.2025 21:28:30 | J's ..
inu, nelenila jsem, koukala z okna.. a pak hvězdiček jsem napočítala :) uf, jsou tam .. a vidíš, pořádný oheň jsem ani během léta nestihla... Tak nějak to praskání od Tebe došlo až sem :) Tvému zítřků držím palce :)) třeba bude ráno moudřejší večera...
22.08.2025 21:46:33 | narra peregrini
já ty odžité texty mohu, líbí se mi to
22.08.2025 15:42:47 | Vivien
tak já to asi vím, protože také rád čtu, co píšeš a je to takové uvěřitelné ze života,
ale tenhle můj text na život teprve čeká... čeká na zítřek ale možná bych už měl sledovat změnu počasí, protože dneska začal hodně foukat vítr...
ale zatím odpočívám, jako kdybych šetřil síly před výstupem na horu...
což se někdy i cestování na bicyklu podobá... zejména v protivětru...
a včera mě už poctily bolesti, jsou mi stále v patách, teď to vypadá třeba jako metafora,
ale myslím skutečné svoje paty po roztříštění... kosti srostly, jizvy také mizí... ale vím, po takovém úrazu něco zůstane...
ale doufám, že zítra na to zapomenu...
i když se zatím tolik netěším, jak možná kdysi...
tak jestli budu sedět na obrubníku ještě nevím, už mě trochu inspiroval i ten pobořený chodník před kdysi i mou zahradou... tak myslím, že nebudu mít zítra vítr
a že se to dozvím a že to bude docela ok sobotní den*
22.08.2025 18:55:58 | J's ..
Tak to je sugestivní síla upřímné touhy a melancholie! Až jsem si sám mnohé vybavil z dětství v Františkových lázní.
Před asi deseti lety, můj soused v mém sadu při rozhovoru (za bzukotu jeho blízkého úlu) mi odvětil na vzdálenou vzpomínku z mládí. "Tak vděčně a rádi vzpomínáme na dávno odchozí. A při tom nás svírá úzkost z nevratného. Stojí nám to vůbec za to?"
A proč jsem na to nezapoměl? Protože mi záhy bodla včela za ucho, které mě nateklo, a já po chvíli na půl dne ztratil sluch.
Tak se básníče Džísí, právě při té vzpomínce škrábu za tím uchem. Tak pravda. Vzpomínka krásná a zároveň nastalgie bolí.
Dnes jsem si u tvé práce opravdu užil. Je to výborná práce*
22.08.2025 12:15:55 | šerý
a to jsi neutekl? myslím před tou včelkou...
já bych se dal asi na úlet, mít zdravé nohy...
a tak pro záchranu jejího života, je potřeba opustit to území okolo úlu.. protože my když dostaneme žihadlo přežijeme to, jsme chlapi, kdežto včely bez žihadel umírají...
jinak já se chystám zítra cestovat, sice ne do lázní,
i když bych se mohl tam cestou zastavit,
ale tak si říkám, jestli tam nebudu jen tak sedět na obrubníku...
ale třeba se to podaří, zas a znova přes vrcholky, údolí...
dokud teď člověk může,
než se to životní létání zřítí a on stane vězněm nebo úplně svobodným...
raději teď nechci myslet, ale už se pomalu připravuji...
ano včera jsem pracoval... a opravil přibližovadlo atd...*
22.08.2025 13:29:59 | J's ..
